Před nákupem kola -základní otázky

V PRVNÍ ŘADĚ JE TŘEBA SI URČIT, JAK A KDE BUDETE KOLO POUŽÍVAT A K ČEMU VÁM MÁ SLOUŽIT.

Velikost kola je uváděna dle výrobce kola: v palcích, v centimetrech, v milimetrech nebo značení S, M, L, XL.
Jak tedy vyplývá neexistuje tzv. univerzální velikost kola, ale je potřeba se při výběru velikosti kola řídit obecnými pravidly:

Před nákupem kola -základní otázky:

K čemu mě má kolo sloužit?

Kde na něm budu převážně jezdit?

Co od něho očekávám?

Kolik jsem ochoten nebo schopen do koupě investovat?

Jestliže se rozhodnete pro koupi kola, je dobře nepodcenit jeho výběr. Nevhodně vybrané kolo nepřinese požitek z jízdy a může se stát, že zbytečně skončí odložené v kůlně, garáži či komoře. Rozhodně se nevyplatí šetřit na nepravém místě – pamatujte na starou pravdu moudrého Angličana: "Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci".
Horské, silniční, trekking,cross?
Nabídka je velmi široká, je ale nutné se v ní správně orientovat a vybrat si podle toho, k čemu má kolo sloužit. Názory na to jaké kolo je nejvhodnější se samozřejmě budou lišit, každý vědomě či podvědomě považuje za nejlepší takové kolo, které vyhovuje jeho způsobu využití. Berte proto následující řádky jako naše doporučení.

Rozdělení kol podle způsobu využití:

Silniční kola jsou kola určená pro sportovní jízdu na silnicích a na uzavřených okruzích. V žádném případě se nedoporučuje tento typ kola využívat v jakémkoliv terénu.

BMX a freestyle kola jsou kola určená pro využití buď na uzavřených okruzích a nebo na zpevněných uzavřených prostorách určených pro tento druh kola. V žádném případě není vhodné se na těchto kolech přemísťovat na delší vzdálenosti.
Sjezdová kola jsou kola na první pohled zaměnitelná s horským kolem s odpruženou přední vidlicí a odpruženou zadní stavbou. Avšak svou konstrukcí dosahují vidlice tohoto kola daleko vyšších zdvihů a tudíž je toto kolo určeno převážně pro jízdu s kopce dolů ve velmi náročném terénu.

Silniční kola
Charakteristickým znakem jsou řídítka typu "berany" a nízká hmotnost. Převody jsou voleny tak, aby bylo kolo co nejrychlejší, nečekejte zde lehké a superlehké převody horských a trekových kol. Pro cykloturistiku není silniční kolo ideální, jeho subtilní konstrukce není vhodná pro zatížení brašnami. Jeho úzké pláště nebo galusky neposkytují patřičný komfort a jsou velmi náchylné k defektům.
Fitness kola
Novou kategorií, která se teprve formuje jsou kola vycházející ze silničních typů, majících ale rovná řídítka. Obvykle mají silniční převody s trojpřevodníkem a poskytují tak rozšíření rozsahu převodů směrem k těm lehčím. Tato kola se výborně hodí tomu kdo se již nechce hrbit nad "berany" a chce si občas vyjet na výlet "na lehko". Třeba na odpolední kondiční vyjížďku, přičemž jeho prioritou je lehké a rychlé kolo. Tento typ kola uvítají také třeba starší pánové, kterým již bříško sklonění nad "berany" neumožňuje, ale přesto dávají přednost lehkému kolu se silničními převody.
Horská kola-MTB
Převratnou novinkou, fenoménem doby a do značné míry i módou se před časem stala horská kola, nebo chcete-li MTB (mountain bike). Charakteristické jsou pro ně robustnější rámy a většinou 26" kola se širšími plášti. Tato kola jsou primárně určena do terénu mimo zpevněné cesty. Pro cykloturistiku provozovanou převážně na silnicích, silničkách, zpevněných i nezpevněných cestách je lze použít (za předpokladu přezutí na užší pláště s málo výrazným vzorkem). Není to ale ideální, protože zůstává nevýhoda menších kol s větším valivým odporem. Menší průměr kol způsobuje nižší rychlost při jinak stejných převodech. Nutno ovšem připustit, že jejich robustnější ráfky, silnější výplet a větší objem plášťů mohou znamenat výhodu plánujete-li expedici na níž si povezete kompletní výbavu čítající několik desítek kilogramů s sebou. V tomto případě ale musí jít o kola k těmto účelům konstruovaná, rozhodně nelze takto využít levné "horské kolo" ze supermarketu.
Kategorie horských kol se postupně dále rozčlenila podle typu užití na kola pro sjezd, pro maratóny, cross-country, freeride, dirt a další specifické discipliny. V současné době se prosazují MTB kola s 29" plášti.Jsou velmi vhodná rrpo jezdce vyšších postav.
Trekingová kola
Pro trekingová kola jsou charakteristické 28" ráfky a užší pláště, obvykle v rozmezí 30-622 až 40-622, výjimečně i více. První z čísel znamená šířku pláště v milimetrech, druhé průměr ráfku rovněž v milimetrech. Trekingová kola jsou obvykle vybavena blatníky a osvětlením, případně i nosičem zavazadel a stojánkem. Jejich převody odpovídají crossovým kolům a umožňují proto snadno se vypořádat s jakkoli kopcovitým terénem.
Crossová kola

Krosová kola jsou kola určená jak do terénu, tak i na silnice a cesty. Toto kolo vybírá cyklista, který bude kola zhruba z 80% používat na polních, lesních cestách a na zpevněných komunikacích. Krátkodobě lze toto kolo využívat v nenáročném terénu i mimo cesty. Konstrukce rámu je přizpůsobena pohodlnějšímu a vzpřímenějšímu posedu jezdce oproti kolu horskému. Tento typ kola je v poslední době velmi populární a je přímo předurčen pro cykloturistiku. A při dovybavení (blatniky, svítilny, nosiče, atd.) získáte kolo trekkingové.
Tato kola se zpočátku nazývala "sport treking" a řadila se mezi trekingy, nyní ale se již konstituovala jako samostatná svébytná kategorie. Jde o kola poněkud robustnější než silniční, především ale vybavená širokou škálou převodů, shodnou s horskými koly. Na rozdíl od trekingů nemají blatníky, osvětlení ani nosiče – tím vším lze samozřejmě následně kolo dovybavit. Výhodou je možnost vybrat si pro doplnění jen ty komponenty, které uživatel chce a které mu nejlépe vyhoví. Může jít například o lehké snadno odnímatelné blatníky, které lze nasadit jen pokud to podmínky vyžadují, je ale třeba se vždy ujistit, zda lze příslušné doplňky na kolo namontovat.
Městská kola (city biky)
Tahle kola nejvíc připomínají někdejší cestovní kola. Obvykle jsou těžká a hodí se zejména pro jízdu v rovinatém terénu – proto jsou značně oblíbená třeba v Holandsku. V našich podmínkách mají uplatnění v rovinatých oblastech pro krátké cesty. Pro sportovní a cykloturistické účely se nehodí.

Ostatní kola

Sem se dají zařadit různé speciality jako jsou festky(jednorychlostní kola bez brzd),beachová kola a "chopry",tandemy,jednokolky a pod.

Elektrokola jsou jízdní kola doplněné o motor, baterii a ovládání, které vypomáhájí při jízdě. Funkce motoru je aktivována rotačním pohybem pedálů (šlapáním) nebo sepnutím ovládacího tlačítka nebo akcelerátoru (přímý pohon motoru z klidového stavu). Funkci přídavného pohonu lze kdykoliv vyřadit vypínačem. Potom se elektrokolo chová stejně jako klasické jízdní kolo.Elektrokola jsou dnes možná nejvíce rozvíjejícím se odvětvím v cyklistickém prumyslu.

Proč zvolit elektrokolo?

Nabídka elektrokol je dnes opravdu široká. Narazíte na ně v hypermarketech, v internetových obchodech s nejrůznějším zbožím nebo dokonce na benzinkách. Pokud však chcete za utracené nemalé prostredky kvalitní produkt a následný servis, rozhodně se obraťte na odborného prodejce.
máme několikaletou zkušenost s prodejem a servisem elektrokol .

Nabízíme ucelenou kolekci elektrokol střední a vyšší trídy.
zajištujeme elektrifikaci jízdních kol (i toho vašeho)
poskytujeme záruční i pozáruční servis na všechna elektrokola dodaná prostřednicvím našich partnerů

Jízdní kolo může být vybaveno dodatečně pomocným motorkem, jestliže bude nadále zachován původní charakter jízdního kola.

Od září r. 2009 vešla v platnost evropská norma EN 15194, která je též známá pod zkratkou EPAC (Electronically Power Assisted Cycles). Tato norma je nadřazena nad všechny národní normy, řešící problematiku jízdních kol s pomocným pohonem a upřesňuje jejich používání na jízdních kolech. Zpřesňuje požadavky na instalaci elektropohonů, na testování baterií, na magnetickou kompatibilitu, řízení výkonu, max. rychlost a na měření maximálního povoleného výkonu. Funkce motoru může být aktivována pouze aktivním šlapáním do pedálů, akcelerátor může elektrokolo uvést z klidového stavu do max. rychlosti 6 km/hod. Jmenovitý výkon motoru nesmí přesáhnout hodnotu 250W a při dosažení rychlosti 25km/hod. se musí elektropohon vypnout.

Pokud elektrokolo splňuje omezení dané Směrnicí č. 2002/24/EC a plní požadavky zmíněné Normy 15194, je z hlediska českého Zákona o provozu na pozemních komunikacích na elektrokola pohlíženo jako na jízdní kola bez elektrické asistence. Pokud je elektrokolo vybaveno zákonným příslušenstvím (světla, odrazky, zvonek) může být provozováno na pozemních komunikacích, ale též na vyhrazených cyklostezkách a trasách určených výhradně pro jízdní kola.

Cykloturistika a vhodné kolo
Pro rekreační cyklistiku a cykloturistiku se výborně hodí především kola crossová a trekingová. Jejich výhodou jsou díky většímu průměru kol vyšší rychlost a nižší valivý odpor. Samozřejmě jsou schopná bez problémů zdolat i lehký terén, jejich převody (jsou-li vhodně voleny, o tom se zmíníme dále) umožní snadno vyjet veškerá běžná stoupání včetně horského terénu. Bylo by chybou se domnívat, že pro výlety v horském terénu je nutné mít horské kolo. U některých horských kol mohou být navíc problémy s upevněním nosičů zavazadel, zejména pak u přední odpružené vidlice může jít o těžko řešitelný problém.
Odpůrci crossů a trekingů argumentují mimo jiné i tím, že jsou jejich užší pláště náchylnější k defektu než "tlusté gumy" horských kol. To ale již nemusí být pravda – současné pláště,které mají speciální vložku ,zajišťující mimořádnou odolnost proti průrazu.Také bezdušové pláště podstatně nebezpečí defektu omezují. Lze také použít například crossové pláště rozměru 47-622, tedy pláště o šířce srovnatelné s plášti horských kol, ale při zachování výhod většího průměru.
Sportovní výkony, nebo raději méně námahy?
O tom zda bude kolo rychlé nebo zda se na něm méně nadřete ve stoupání rozhodují především převody. Jinými slovy, záleží na tom, kolik zubů mají jednotlivé listy na převodníku a kolik zubů mají pastorky na zadním kole. Čím méně zubů vpředu a více vzadu, tím snadněji a s menší námahou vyjedete stoupání, na druhé straně čím více zubů vpředu a méně vzadu, tím rychleji budete moci jet po rovině. Na převodový poměr má samozřejmě vliv i velikost kol, při stejném převodu je crossové a trekingové kolo rychlejší než horské. Postrádá proto poněkud logiku, že se u crossových a trekingových kol používají často převodníky s odstupňováním 48-38-28, zatímco horská kola mají téměř vždy převodníky 42 (44)-32-22 zubů – odůvodňuje se to tím, že se na crossech a trekinzích jezdí většinou po silnici. Pro mladého sportovce jsou z toho vyplývající těžší převody jistě výhodou, ovšem pokud chce jezdit převážně po silnici, zvolí obvykle spíše silniční nebo fitness kolo. Pro většinu cykloturistů (zejména středního a vyššího věku) je ale nejtěžší převod 48 : 11 prakticky zbytečný, zato mohou na takto osazeném kole citelně chybět lehké převody. Pokud proto nehodláte lámat rychlostní rekordy a jde vám spíše o příjemnou a pohodlnou jízdu, pořiďte si kolo jehož nejmenší list převodníku má 22 nebo 24 zubů a vzadu má největší pastorek alespoň se 30 zuby, lépe s 32 nebo 34 zuby. Největší převodník se 42 nebo 44 zuby bohatě stačí. Velmi dobrým kompromisem je novinka Shimana modelového roku 2003, sada Nexave C500, mající převodník s 24-34-46 zuby a vzadu s 8 pastorky s rozsahem 11 – 33 zubů. Kolik převodů?
Mnoho zájemců o koupi kola se v první řadě zajímá o to, kolik "rychlostí" kolo má. Daleko důležitější než počet převodů je ale jaký lze volit nejlehčí a nejtěžší převod. Vyšší počet převodů znamená jemnější odstupňování, což ale rekreační cyklista prakticky nevyužije. Vyšší počet převodů často přináší i jejich větší rozsah, protože například převodníky s počty zubů 22-32-44 jsou určeny pouze pro sady s 27 převody. Naopak u jedné ze sad střední třídy  je možno vzadu použít největší pastorek pouze s 30 zuby. Při výběru je proto nutné se zajímat především o počty zubů vpředu (převodníky) a vzadu (pastorky). V tomto ohledu vycházejí velmi dobře kola s 27 převody  případně kola s 24 převody .
Čím se převody řadí?
Nejlevnější kola mají řazení řešeno otočnými páčkami nad řídítky. Těmto kolům je lépe se vyhnout, řazení není příliš pohodlné a je obvykle spojeno s řadicími komponentami nejnižší kategorie. Nejrozšířenější je řazení páčkami pod řídítky, u nějž se jedna páčka ovládá palcem a druhá ukazováčkem. Příjemné je, řadí-li se pravou rukou (zadní měnič) a levou rukou (převodník) tak, že se palcem řadí těžší a ukazovákem lehčí převod. Takovéto intuitivní řazení poskytují ale jen některé sady Shimano (všechny typy Nexave, C101, C201 a také XTR v provedení Rapid Rise), u ostatních má řazení vlevo a vpravo opačný smysl. Výhodou intuitivního řazení je také šetrnější zacházení s řetězem – protože je přeřazení na větší pastorek uskutečněno působením pružiny a ne tahem lanka, nemůže dojít ani při méně citlivém ovládání nezkušeným cyklistou k násilnému křížení řetězu.
Druhou možností je řazení otočnou rukojetí, s nímž přišel nejprve americký SRAM a nazval jej Gripshift, nyní jej ale pod označením Revoshift má u levnějších sad také Shimano. Volba mezi otočným řazením a páčkami pod řídítky je spíše otázkou osobní preference, ani jeden ze způsobů nelze označit jako jednoznačně lepší.
U nejvyšších sad MTB se prosazují kombinované páky "Dual Control", u nichž se stejnou pákou řadí i brzdí (obdoba pák dnes již běžně používaných u silničních sad). Lze předpokládat, že se tento systém postupně objeví i u nižších sad.
Brzdy
Samozřejmě nesmíme zapomínat na to, že kolo nutné nejen rozjet, ale také zabrzdit. Většina kol na trhu má dnes V-brzdy, působící na ráfek kola. Za sucha jsou dostatečně účinné, za mokra a v blátě se jejich účinek citelně snižuje, navíc se také v tomto případě rychle opotřebí. V poslední době se stále častěji používají kotoučové (diskové) brzdy. Levnější mechanické jsou ovládány lankem, dražší mají hydraulické ovládání. Výhodou hydraulického ovládání je lehčí a rovnoměrnější chod brzdové páky, protože odpadá tření lanka v bowdenu. Nevýhodou většiny mechanických brzd je že se pohybuje jen jedna čelist a při brždění dochází k ohýbání kotouče, majícímu za následek vyšší ovládací sílu a méně plynulý účinek. Předností kotoučových brzd jsou jejich výborná účinnost nezávislá na povětrnostních podmínkách a možnost citlivějšího dávkování brzdné síly. Díky tomu je brždění s nimi i přes jejich vyšší účinnost (ve srovnání s V-brzdami) plynulejší a bezpečnější. Nevýhodou je o něco vyšší hmotnost.
Odpružená vidlice, odpružená sedlovka, celoodpružené kolo?
Snaha o pohodlnější jízdu vede k postupnému zavádění odpružených prvků i u městských, trekingových a crossových kol. Nejprve došlo na přední vidlici a dnes již má odpruženou vidlici většina kvalitních crossových a trekingových kol. Popis principů odpružených vidlic přesahuje rámec tohoto článku, rozhodně ale můžeme odpruženou vidlici doporučit – zejména ruce budou méně trpět otřesy způsobenými nerovností terénu. U horských kol je dnes již běžné také odpružení zadního kola. V sousedním Německu je odpružení zadního kola stále častěji užíváno také u crossových, trekingových a městských kol, na našem trhu ale taková kola najdeme jen výjimečně. Je to zřejmě následek vyšší ceny a možná i omylu prodejců, kteří posuzují účelnost odpružení podle účelu odpružení u horských kol. Odpružení má u crossových a trekingových kol za úkol především zvýšit cyklistův komfort. Na rozdíl od horských kol určených pro sportovní účely zde není prioritou dokonalé udržení styku kola s terénem ani možnost provádění skoků či téměř akrobatických kousků. Odpůrci celoodpružených kol argumentují často spotřebou energie v pružicím systému, slyšel jsem dokonce názor, že je jízda na celoodpruženém kole dřina. Z vlastní zkušenosti mohu tento názor vyvrátit. Samozřejmě nelze popřít, že se v odpružení část energie vyvinuté šlapáním spotřebuje, rozhodující pro celkový dojem z jízdy však je celková únava cyklisty – a ta je na celoodpruženém kole znatelně nižší, jak také dokazují poznatky vyšší technické školy v Kolíně nad Rýnem. Důvodem je zřejmě fakt, že jsou při jízdě na neodpruženém kole cyklistovy svaly následkem otřesů v trvalém napětí, únavu vyvolávají i vlastní otřesy.
Určitým kompromisem mezi pevným a celoodpruženým kolem jsou kola s odpruženou sedlovkou. Kvalita a účinnost odpružených sedlovek jsou ale často sporné, jejich zdvih je většinou relativně malý. U řady těchto sedlovek působí negativně tření, způsobující malou citlivost na menší otřesy. Nevýhodou je také měnící se vzdálenost sedla od pedálů. Přes tato negativa přináší odpružená sedlovka zvýšení komfortu a je pohodlnější než pevná. Odpružení je samozřejmě vždy na úkor hmotnosti, odpružené modely jsou o něco těžší než srovnatelné neodpružené, nicméně komfort za to určitě stojí a jak již bylo řečeno, jízda s odpružením je i navzdory vyšší hmotnosti kola méně únavná.
Řídítka a představec
Trekingová a crossová kola mají obvykle řídítka přímá nebo mírně prohnutá směrem vzhůru ("vlaštovky"). Na přímých řídítkách se často používají "rohy", což umožňuje během jízdy měnit způsob úchopu. V Německu jsou hodně rozšířena multifunkční řídítka – prohlédnete-li si jakýkoli německý cykloturistický časopis, najdete tento typ řídítek nejméně na polovině kol. Takováto řídítka umožňují několik způsobů držení a přispívají tak ke snížení únavy. V České republice se tento typ řídítek zatím nevžil, je to ale ke škodě uživatelů. Jde pouze o nezvyk – tato řídítka působí zvláštně, zdaleka ale nejsou tak těžká, jak by se mohlo na první pohled zdát (zjistili jsme, že v jsou duralovém provedení jen přibližně o 10 gramů těžší než rovná řídítka s rohy) a jízda s nimi je velmi příjemná.
Stále rostoucí počet kol má hlavové složení typu ahead. Přes jeho přednosti má určitou nevýhodou ve srovnání se závitovým hlavovým složením - neumožňuje snadnou a plynulou změnu výšky řídítek. Předností je, má-li kolo nastavitelný sklon představce.
Pedály
Přenos síly vyvíjené cyklistou zprostředkovávají kliky a pedály. Dokonalejší využití síly umožňují pedály, s nimiž je noha spojena "klipsnami", modernějším řešením jsou nášlapné pedály. Klipsny i nášlapné pedály pevně spojují nohu s pedálem a umožňují využít i tah druhé nohy směrem vzhůru v okamžiku kdy první noha působí na opačný pedál směrem dolů, zároveň ale zvyšují nebezpečí pádu, nepodaří-li se cyklistovi při zakolísání nebo potřebě zastavit nohu včas uvolnit. Většina rekreačních cyklistů proto dává přednost pedálům bez klipsen a bez nášlapného mechanismu. Doporučujeme ale rozhodně vybírat kolo s kovovými pedály, protože z plastových noha snadno sklouzne.
Velikost kola
Důležitou podmínkou pro to aby se na kole dobře jezdilo je správně zvolená velikost. Menší rozdíly lze vyrovnat nastavením výšky sedla, s velikostí kola (udávanou obvykle podle délky sedlové trubky) ale souvisí i další rozměry, zejména vzdálenost sedla od řídítek. Je tedy velmi důležité si vybrat kolo podle svých tělesných rozměrů – nejen podle celkové výšky, ale především podle délky nohou a rukou. Je také nutné přihlížet k odlišnosti mužské a ženské postavy – ženy mívají kratší ruce než stejně velcí muži. Někteří výrobci proto začali nabízet speciální dámské modely, které tuto skutečnost respektují. Dámská kola mají také odlišná sedla přizpůsobená anatomii ženských partií které jsou se sedlem ve styku, mívají i měkčí odpružení přizpůsobené nižší hmotnosti. U správně zvolené délky kola by při opření lokte o špičku sedla měly prsty ruky končit uprostřed představce.
Závěr
Vyplatí se také déle šetřit a pořídit si raději kvalitnější kolo nebo využít splátkového prodeje. Myslíte-li to s cyklistikou vážně, nekupujte levné kolo v supermarketu.

MTB

Určení velikosti rámu podle délky dolních končetin
Velikost rámu je dána délkou rámové sedlové trubky, od níž se odvozují ostatní rozměry rámu.Všeobecné doporučení je, že velikost rámu horského kola se volí tak, aby cyklista stojící obkročmo nad kolem, měl horní (vodorovnou) rámovou trubku asi 3-5 cm od rozkroku. Doporučené velikosti rámů jsou v následující tabulce.Způsob určení velikosti rámu je podle délky dolních končetin (měřené od podlahy k rozkroku). Velikost rámu se potom určuje vynásobením délky nohou od země do rozkroku příslušným faktorem (0.56 pro sportovní jízdu, 0.58 pro rekreační užití).

Vyberte dětské kolo

Podle jakých kritérií vybrat dětské kolo?

Určení velikosti rámu podle věku - DĚTSKÉ

Připravili jsme stručný přehled požadavků, které uvádí norma ČSN EN 14765:2006

Dětská jízdní kola – Bezpečnostní požadavky a zkušební metody.

Při výběru dětského kola může sám spotřebitel rozlišit výrobek bezpečný od toho nebezpečného. Stačí se zaměřit na několik kritických míst, např. provedení konců řídítek, provedení nášlapných ploch šlapátek, jejich vzdálenost od země, chránič řetězu, značka hloubky zasunutí na sloupku řídítek a na sedlovce. Hodně napoví i takové maličkosti, jaké představuje návod a značení na rámu kola.

ZNAČENÍ

Rám jízdního kola se musí viditelně a trvanlivě označit:

výrobním (sériovým) číslem
názvem výrobce nebo jeho zástupcem
číslem příslušné evropské normy

PROVEDENÍ
Ostré hrany: Přístupné nechráněné hrany nesmí být ostré.
Zabezpečení šroubů: Zajištění šroubů (např. pojistnými maticemi a podložkami).
Minimální kroutící moment, při kterém dochází k poškození
Minimální kroutící moment při porušení spoje – min. o 50 % větší, než je doporučený od výrobce.

Spoje: připevnění řidítka, připevnění představce, připevnění nástavců řidítka, připevnění sedla a sedlovky. (Minimální kroutící moment nebyl u testovaných jízdních kol žádným výrobcem doporučen.)

Výstupky: Nechráněné výstupky delší než 8 mm musí být zakončeny průměrem větším než 6,3 mm. Konce výstupků musí mít rozměry A větší než 12,7 mm a B větší než 3,2 mm.

Zakázané zóny, ochranné bandáže a závity šroubů: na horní rámové trubce mezi sedlem a bodem 300 mm před sedlem nesmí být žádné výstupky, ochranné bandáže se povolují za předpokladu, že jízdní kolo po odstranění bandáže splňuje požadavky na výstupky, šrouby se závitem (nechráněný výstupek) musí mít délku menší než je průměr šroubu.

Brzdové systémy: Minimálně dva nezávislé brzdové systémy, z nichž jeden působí na přední a jeden na zadní kolo.Rozměry uchopení páky brzdy: Maximální rozměr úchopu nesmí v délce 40 mm přesáhnout 75 mm. (Vzdálenost uchopení páky brzdy lze regulovat pomocí seřizovacího šroubu.)Sestavy brzdového špalíku a brzdové botky, zkouška bezpečnosti: Bezpečné připevnění při působení síly 130 N na brzdovou páku, zkouška pevnosti.
Protišlapací brzdy: Rozdíl mezi hnací a brzdící polohou kliky smí být max. 60°.
Brzdová soustava, pevnostní zkoušky: Nesmí dojít k selhání ručně ovládané brzdy a protišlapací brzdy.

ŘÍZENÍ
Řídítka, rozměry a nastavení: Celková šířka řidítka min. 350 mm, max. 550 mm. Svislá vzdálenost mezi horním povrchem rukojeti řídítek v nejvyšší poloze a povrchem sedla v jeho nejnižší poloze musí být max. 400 mm.
Rukojeti řídítek: Konce řídítek musí být opatřeny rukojetí, která vydrží snímací sílu 70 N. Rukojeti řidítek musí být z pružného materiálu a musí mít rozšířený a krytý konec o průměru alespoň 40 mm. Rukojeti řidítek nesmí omezovat ovládání brzdových pák.
Sloupek řídítek, značka hloubky zasunutí nebo spolehlivá zarážka: Sloupek řídítek musí být opatřen jedním ze dvou způsobů: trvalá příčná značka o délce min. vnějšího průměru příčného řezu sloupku řídítek, která je umístěna ve výšce min. 2,5násobku vnějšího průměru sloupku řídítek od spodního konce sloupku. Pod značkou musí být min. v délce jednoho průměru sloupku řidítka obvodový materiál sloupku neporušený, trvalá zarážka, která zabrání jeho vytažení ze sloupku vidlice více než je výše uvedený požadavek. Sloupek řídítek vůči sloupku vidlice, zkouška bezpečnosti kroucením řídítka se vůči sloupku vidlice nesmí pohnout.

KOLA
Sestava kolo / plášť: Radiální házivost max. 2 mm, axiální házivost max. 2 mm. Mezera sestavy kolo / plášť Mezera mezi pláštěm a kteroukoli částí rámu nebo vidlicí nebo blatníkem a jeho upevňovacími šrouby je min. 6 mm.Tlak nahuštěného pláště: Hustící tlak pláště musí být trvanlivě vyznačen na boku pláště.

Pedály
Nášlapná plocha: Nášlapná plocha musí být zajištěna proti pohybu vůči sestavě šlapátka. Šlapátko se musí volně otáčet. Nášlapné plochy musí být z obou stran šlapátka nebo musí být upřednostněna jedna poloha šlapátka, která se automaticky nastaví nášlapnou plochou jezdci pod nohu.Vzdálenost od země: Bez dotyku kterékoliv části pedálu při náklonu nezatíženého jízdního kola o úhel 23°.Dostatečná vzdálenost pro špičku nohy: Mezera mezi osou pedálu a pláštěm předního kola, resp. blatníkem musí být min. 89 mm.

SEDLO A SEDLOVKA
Sedlovka, značka minimální hloubky zasunutí (popř. trvalá zarážka)Sedlovka kruhového průřezu: značka zasunutí minimálnû ve vzdálenosti 2násobku vnějšího průmûru sedlovky od jejího spodního konce.Sedlovka nekruhového průřezu: značka zasunutí minimálně ve vzdálenosti 65 mm od spodního okraje sedlovky.Sedlo a sedlovka, zkouška bezpečnosti: Bez žádného pohybu svorníku pro nastavení sedla v kterémkoliv směru vůči sedlovce nebo sedlovky vzhledem k rámu.
Sedlo, zkouška statickou silou: Bez uvolnění drátěné kostry z krytu sedla nebo plastového výlisku, bez prasklin nebo trvalého deformace.

CHRÁNIČ ŘETĚZU
Jízdní kolo musí být vybaveno chráničem řetězu, který zcela zakrývá vnější stranu a hranu řetězu, převodník a pastorek zadního náboje, vnitřní stranu převodníku a body, v nichž se stýká řetěz s převodníkem.

STABILIZAČNÍ KOLEČKA
Montáž a demontáž: Musí být možné namontovat nebo demontovat stabilizační kolečka, aniž by se uvolnilo uchycení osy zadního kola.

Rozměry:

Vodorovná vzdálenost mezi svislou rovinou procházející každým stabilizačním kolečkem a svislou rovinou procházející osou rámu jízdního kola musí být min. 175 mm. Žádné ze stabilizačních koleček nesmí být zvednuté více než 25 mm nad základnu.
Zkouška svislým zatížením: Pružná deformace maximálně 25 mm, trvalá deformace maximálně 15 mm.

Zkouška podélným zatížením: Trvalá deformace maximálně 15 mm. Žádná součást stabilizační sestavy se nesmí při zkoušce zlomit.